Průvodčí

Tak si jedu vlakem zpátky do Brna. Docela plno, stojím si v uličce. Rozestoupí se dveře vagónu a vchází průvodčí. A místo obvyklého unaveného: "Dobrý den, přistoupili..." s úsměvem na rtech kamarádsky rozmlouvá a vtipkuje s cestujícími, jako by byl v práci první týden. A já, trochu zmoklý a unavený jsem se usmál. A usmívám se doteď.

Netuším, jestli je věřící a asi to není ani podstatné. Podstatné je, že dělal "jen svou práci". Ale dělá ji zatraceně dobře! A v tu chvíli se mi tohle letmé setkání propojilo s nedělní promluvou - Není prvořadé co děláš, nebo jaké jsou výsledky, důležité je, kolik lásky jsi do své činnosti vlozil(a). Takhle nějak to prý řekla Matka Tereza.

A tak přemýšlím, kolik "přidané hodnoty" má moje práce, kolik lásky dokážu vnést do rutiny, únavných nočních a často nestíhacích denních směn, nakolik je z mojí práce vidět, že jsem šťastné Boží dítě, že i skrze mě Bůh miluje, že křesťanství je náboženství radosti, že...

Hospodine, dej, ať jednou něco takového zvládnu...